Slyšeli jste někdy o ježčí dilema Dnes si tedy o tomto tématu něco povíme! Podívejte se na náš článek, abyste pochopili význam a učení.

Jaké je dilema dikobraza?

Ježkovo dilema je podobenství, které vytvořil Arthur Schopenhauer. Německý filosof se v něm krátce zamýšlí nad životem ve společnosti. V tomto smyslu uvádí, že v době ledové byla planeta Země pokryta ledem.

Mnoho zvířat pak uhynulo, protože se nedokázala přizpůsobit extrémnímu chladu. Velká skupina dikobrazů se však začala sdružovat, aby se zahřála. Teplo z jednoho tak zahřívalo druhé. A podařilo se jim přežít.

Když se však přiblížili, trny bolely. Proto se někteří dikobrazi vrátili k životu o samotě, protože už nemohli snášet rány, které jim způsobovali ostatní. Když si uvědomili, že je dostihla smrt, vrátili se ostatní k životu v blízkosti ostatních.

A tak se díky těmto negativním zkušenostem začali sbližovat opatrněji. Pak si našli bezpečnou vzdálenost. Brzy si už neubližovali. A tak přežili zimu.

Význam: jaká je teorie dikobraza?

V tomto smyslu se můžeme od Schopenhauera poučit z některých teorií. Ten hlavní se však týká osamělosti. Podle onoho příběhu o dikobrazovi tím, že se izolujeme od ostatních lidí, umíráme. Je to proto, že naše přežití závisí na ostatních.

To však neznamená, že soužití bude snadné nebo příjemné. Všichni totiž máme trny, které zraňují naše okolí.

Trny tedy mohou být naše přesvědčení, zásady, hodnoty a postoje. Tímto způsobem můžeme toto podobenství použít k zamyšlení.

4 poučení z dilematu dikobraza

V tomto případě si z dilematu dikobraza odnášíme následující ponaučení:

1. nemůžeme si vždy vybrat, s kým budeme žít.

Tato lekce se týká zejména pracovního prostředí, protože na našem zaměstnání závisí naše základní potřeby. Ne vždy tedy pracujeme s lidmi, které máme rádi. Koneckonců, prostředí může být konkurenční a velmi toxické.

To samé navíc platí i pro rodinu. Konflikty totiž bolí. Z tohoto důvodu se mnoho lidí vyhýbá soužití s rodinným příslušníkem. Ne nadarmo mnoho dětí opouští domov svých rodičů, ale dokud není možnost přežít sám, musí soužití pokračovat.

2. všichni máme chyby

Pokud jde o nedostatky, je velmi běžné, že se díváme pouze na druhého člověka. Jinými slovy, obviňujeme ho z jeho chyb, myšlenek a postojů. Pak je dokonce normální obviňovat druhé z našich zranění a jizev. Tím poznáváme, že lidé jsou pro nás toxičtí. V důsledku toho odcházíme zranění a traumatizovaní.

Jak často se ale díváme do svého nitra? Je to proto, že naše ego nás nutí vidět pouze naše vlastní kvality, takže je pro nás obtížné vidět, že způsobujeme stejné utrpení i ostatním lidem. Přemýšleli jste o tom někdy?

3. musíme rozvíjet toleranci

Tímto způsobem je nezbytné rozvíjet toleranci, protože pokud vše bereme "ohněm a sírou", jsme stále ve stresu. Tolerance k druhým tedy umožňuje lehčí život. Tolerance však neznamená přijímat všechno.

Ve skutečnosti můžeme dokonce nesouhlasit s myšlenkami a postoji druhých. Díky toleranci se však naučíme vyrovnávat se s odlišnostmi. Tím spíše, že žijeme v tak rozmanité a pluralitní společnosti.

4. od toho, co nám ubližuje, musíme měřit bezpečnou vzdálenost.

Takže s ježkovým dilematem se učíme měřit bezpečnou vzdálenost od toho, co nás zraňuje. A tak se vracíme k rodinným vztahům. Nejlepší je tedy hledat si bydlení daleko od rodičů. Tak se vaše vztahy mohou zlepšit.

Chci informace k zápisu do kurzu psychoanalýzy .

Totéž platí v případech, kdy je v rodině starší nemocný člověk. Pokud tedy dochází ke konfliktům mezi dětmi, je třeba pro blaho všech zachovat odstup. Jinými slovy, stanovit různé časy pro péči o potřebnou osobu. Tímto způsobem se předejde konfliktům, dokud se "neusadí prach".

Dikobrazí dilema v době pandemie

S pandemií způsobenou covidem-19 se vztahy staly zranitelnějšími. Je to proto, že díky sociálnímu odstupu museli lidé více pobývat doma. Lidé z jedné rodiny tak začali žít v jednom domě 24 hodin denně, 7 dní v týdnu.

Proto společné bydlení a sdílení stejných prostor přinášelo všem stres. Tváří v tvář nebezpečí nákazy se však museli naučit vypořádat se s trny toho druhého. Ne všichni se však dokázali přizpůsobit, protože s touto novou skutečností vzrostl počet rozvodů.

Ježkovo dilema: různé aspekty osamělosti

Leandro Karnal je významný brazilský historik a profesor. Ve svých studiích zohledňuje filozofické otázky života a společnosti. V tomto smyslu se v knize "Ježkovo dilema: jak čelit osamělosti", vydané v roce 2018, se autor zamýšlí nad různými aspekty osamělosti.

Karnal tak prochází různými epochami lidstva a klade si otázku, do jaké míry je družnost vůbec zárukou přežití. Je to proto, že i když jsme obklopeni miliony lidí, cítíme se osaměle, zejména ve velkých městech, kde každý žije svůj život v izolaci.

Jinými slovy, i když se se svými sousedy stýkáme, nemůžeme se na ně spolehnout, jako je tomu v případě starších lidí, kteří nepřežijí, ani když jsou v blízkosti jiných lidí. Pokud navíc nemáme s partnerem organický vztah.

Takže si můžeme být fyzicky blízko. Ale emoce a pocity mohou být od sebe vzdáleny miliony kilometrů. Brzy se naše emoce zraní a náš život se stane nešťastným. Proto podle Karnala:

Osamělost se liší od prostého faktu, že nemáte nikoho nablízku. Stejně tak doprovod není to, co se děje v okolí. zaručit jeho odstranění.

Osamělost versus samota

Leandro Karnal proto hovoří o pozitivních aspektech samoty. Pro tento účel používá termín samota, který odkazuje na myšlenku, že se rozvíjíme pouze tehdy, když jsme sami. Tímto způsobem, bez přítomnosti druhých lidí, nahlížíme do svého nitra.

Pak máme přístup ke svému nitru, slyšíme své myšlenky, aniž bychom byli ovlivňováni hlasy druhých, a probouzíme sebepoznání, své skutečné touhy a hranice.

Strach z osamělosti však způsobuje, že se bojíme čelit tomu, kým skutečně jsme. V tomto smyslu nás Karnal zpochybňuje, "Pokud je peklo v druhých, byl by strach z osamělosti možností, jak se vyhnout nejhoršímu utrpení ze všech, tedy sobě samým?"

Závěrečné úvahy o dilematu dikobraza

V tomto článku hovoříme o původu a učení o ježčí dilema Přenesli jsme také pohled Leandra Karnala na podobenství Arthura Schopenhauera do současnosti. Chcete-li tedy lépe porozumět lidskému chování v osamění, zúčastněte se našeho online kurzu Psychoanalýza. Tak se přihlaste právě teď.

Chci informace k zápisu do kurzu psychoanalýzy .