Jacques Lacan (1901-1981) byl významný psychoanalytik a je považován za jednoho z hlavních interpretů Sigmunda Freuda. Jeho dílo je považováno za složité na pochopení. Založil vlastní psychoanalytický proud: lacanovskou psychoanalýzu.

Lacanova psychoanalýza: syntéza

Lacan představil invokace v psychoanalýze, a to jak z teoretického, tak z praktického hlediska. Podle Lacana má psychoanalýza pouze jednu možnou interpretaci, a to lingvistickou.

V psychoanalýze je nevědomí považováno za zdroj patologických jevů. Proto, jak zastávají i jiní psychoanalytici, je úkolem objevit zákony, kterými se nevědomí řídí. Zákony, které se objevují na základě projevů nevědomí, a tak lze tyto patologie léčit.

Lacanova psychoanalýza představuje myšlenkový systém, který prosazoval různé změny ve vztahu k Freudem navržené doktríně a klinice. Lacan vytvořil nové koncepty, kromě toho vytvořil vlastní techniku analýzy. Jeho diferencovaná technika vznikla na základě odlišné metodologie analýzy Freudova díla. V zásadě ve srovnání s jinými psychoanalytiky, jejichž teoriese liší od svého předchůdce.

Jacques Lacan je považován za jediného z velkých Freudových interpretů, který se snažil doslovně vrátit k jeho textům a k jeho doktríně. To znamená, že Lacan ho nestudoval jen s úmyslem překonat nebo zakonzervovat jeho doktrínu.

Jeho teorie se tak stala jakousi obrácenou revolucí, jako by byla ortodoxní náhradou Freudem prosazované doktríny. Je třeba vzít v úvahu jeden faktor: není známo, zda se Lacan a Freud osobně setkali.

Komplexnost Lacanova díla

Mnozí badatelé považují Lacanovo dílo za složité a obtížně pochopitelné. Protože však jeho dílo vychází z Freudova díla, usnadňuje to či usměrňuje způsob jeho studia. Proto je důležité pochopit Freudovo dílo, abychom mohli porozumět Lacanovu dílu.

Jedním z důvodů, které znesnadňují pochopení Lacanova díla, je jeho vlastní způsob psaní. Píše způsobem, který nevede k jasně vymezenému postoji. Jeho obvykle používaný styl psaní tak nakonec odlišuje jeho dílo od Freudova.

V rámci toho se v Lacanově díle objevují časté rozpory. Tvrdil, že jeho dílo navrhuje návrat k Freudovu dílu, jako v hnutí obnovy. Nicméně se například jasně stavěl proti naturalistické vědě, kterou navrhoval Freud.

Pro Lacana měla psychoanalýza pouze jeden možný výklad, a to výklad lingvistický. V rámci tohoto pojetí tvrdil, že nevědomí má strukturu jazyka. Tento výraz se stal v jeho díle velmi známým.

Jacques Lacan byl kromě psychoanalytika také literárním kritikem, strukturalistou, filozofem, lingvistou, sémiotikem a také analytikem. Všechny tyto oblasti se nakonec sbíhaly a odrážely v jeho díle, stejně jako ve způsobu interpretace a ve způsobu, jakým popisoval své psychoanalytické teorie. To vše přispívá ke složitosti porozumění jeho dílu.

Charakteristika Lacanovy psychoanalytické práce

Pro pochopení práce je třeba vzít v úvahu některé důležité faktory nebo charakteristiky. Jacques Lacan V první řadě musíme vzít v úvahu, že Lacan věřil v nevědomí. Dalším faktorem je, že měl obrovský zájem o jazyk. Navíc se jeho dílo může zdát jednoduché a jasné a zároveň může být složité a nepřehledné.

Freud vytvořil rámec pro chápání mysli založený na třech prvcích: id, ego a superego. Lacan vytvořil svou trilogii, v níž jako prvky používá imaginární, symbolické a někdy i reálné.

Tvrzením, že infantilní svět je základem pro utváření identity dospělého člověka, se Lacan shoduje s freudovskou teorií. Pro Lacana se však fantazie a agrese přítomné v infantilním vědomí mísí dohromady a prostřednictvím jazyka formují jedince.

Podle Lacanovy teorie nežijeme ve světě realit. Náš svět se skládá ze symbolů a signifikantů. Signifikant je něco, co reprezentuje něco jiného.

Lacan nejenže tvrdí, že nevědomí je jako jazyk. Navrhuje také, že před jazykem nevědomí pro jedince neexistuje. Teprve když si dítě osvojí jazyk, stává se lidským subjektem, tedy když se stává součástí sociálního světa.

Chci informace k zápisu do kurzu psychoanalýzy .

Čtěte také: Zamyšlení nad větou "Nejsme pány ve svém vlastním domě".

Rozdíly mezi díly Freuda a Lacana

Lacanovo myšlení představilo fenomenologii Freudovy teorie, která vycházela z německých filozofů, jako byli Hegel, Husserl a Heidegger. Lacan tak uvedl psychoanalýzu do oblasti filozofie.

Další charakteristikou, která je v Lacanově díle odhalena a která ho odlišuje od Freuda a jeho hlavních následovníků, je něco, co nazývá "Fáze zrcadla". Podle této teorie se dítě v prvním okamžiku nachází v neuspořádané fázi, aniž by vědělo, kde jsou jeho fyzické a emocionální hranice. Najednou objeví obraz sebe sama jako úplné bytosti, ucelené a úžasné bytosti. Z tohotozpůsobem dospívá k představě sebe sama jako identity. Když se vidí v zrcadle, poznává nebo si představuje sebe sama jako celistvou bytost.

Ve vztahu ke snům, tématu, kterému se Freud ve svém díle hodně věnoval, Freud tvrdil, že sny určitým způsobem představují uskutečnění touhy. Lacan se naproti tomu domníval, že touha ve snu by byla jakousi reprezentací "jiného" snícího, a nikoliv způsobem, jak snícího omluvit. Touha by tedy pro něj byla touhou tohoto "jiného". A skutečnost je pouze pro ty, kteří nechtějímůže tento sen podpořit.

Jacques Lacan dával při analýze přednost tomu, aby se do pacientova diskurzu nezasahovalo, tj. nechával tento diskurz plynout, aby člověk sám v analýze mohl objevit své vlastní otázky, protože zasahováním do diskurzu by jej analytik mohl kontaminovat svými signifikanty, svými interpretacemi.

Vidíme tak, že přestože Lacan prohlásil, že jeho prvním záměrem bylo navázat na Freudovy teorie, nakonec překračuje dílo svého předchůdce. A tak se jeho dílo v mnoha momentech nakonec diferencuje a rozvíjí ve vztahu k freudovským studiím.