Freudův analytický pohled na člověka přinesl vynikající eseje, které nás nutí o jeho návrhu hlouběji přemýšlet. K tomuto efektu dochází právě proto, že nás nutí zpochybňovat již zavedené vzorce lidské a společenské reality. Pochopme, co je to Znepokojení z civilizace z dobře sestaveného shrnutí.

Toto dílo se někdy překládá jako Nespokojenost s kulturou nebo Znepokojení z civilizace.

V knize "Nepokoj v civilizaci" ("Das Unbehagen in der Kultur", 1930) Freud analyzuje napětí mezi individuálními touhami a požadavky společnosti. Je to základní kniha pro pochopení individuální psychologie, ale také pro pochopení výchovy, kultury a sociologie.

Freud tvrdí, že civilizace potlačuje lidské instinkty. Lidé stále více potřebují potlačovat nebo sublimovat své touhy a pudy (například agresi a projevy sexuality).

Do jisté míry je to pozitivní, protože to subjektu poskytuje sociální ochranu a pocit sounáležitosti. Na druhé straně je to však příčinou jeho neklidu, vytváří to utrpení a neštěstí.

Výraz "malaise" pochází z francouzského "malaise", což znamená "nepohoda" nebo "nespokojenost".

Kniha "Špatná vůle v civilizaci" tedy zkoumá původ lidského utrpení. Freud se domníval, že špatná vůle je důsledkem sociální represe. Ta může být jak sociální, tak mít rodinný původ, například při velmi rigidním superegu vnuceném rodiči.

Obraz civilizace

V práci Znepokojení z civilizace Freud kategorizuje člověka ve vztahu ke zvířatům na základě civilizace. Podle něj je to právě tento prvek, který dává lidstvu jeho vlastní identitu. Tímto způsobem v sobě neseme kolektivní a komplexní složku, která označuje nadřazenost v rámci řetězce.

Freud však neodděluje civilizaci od pojmu kultura. Náš způsob života je určen naší vlastní vůlí a volbou v různých prostředích. To zahrnuje i odklon od naší instinktivní přirozenosti.

Civilizace je tak prezentována jako ovládnutí lidské přirozenosti vůlí člověka, nemluvě o regulačních prvcích, které řídí lidské vztahy.

V čem by spočíval tento neduh civilizovaného života?

Pro Freuda, kultura a civilizace jsou synonyma. A jsou to antonyma k slovům barbarství To je chápáno jako převaha impulsů silnějšího nad slabším.

Podle Freuda existuje primitivní a barbarská tendence člověka instinktivně hledat uspokojení své rozkoše za každou cenu. K tomu by mělo docházet od počátku našeho dětství, kdy se instance tzv. id vyniká v našem psychickém životě .

Postupem času, ještě v dětství a rané pubertě, pozorujeme, že se objevuje také prvek potěšení ze společenského života Jinými slovy, uvědomujeme si, že život s druhými lidmi nám může přinést uspokojení v podobě potěšení a ochrany. V tu chvíli je superego se vyvíjí v naší psychice přináší nám morální pojmy a společenskou pospolitost.

Ukázalo se, že:

• A civilizace (nebo kultura) nás připravuje o část našeho uspokojení, vždyť nemůžeme vykonat žádný čin podle své vůle.
• Tato deprivace vytváří nepokoje (proto: nepokoje v civilizaci) protože psychická energie nenalézá okamžité naplnění.
• Tato energie přinese jiné způsoby ospravedlňování se nebo "vystupování", které jsou společensky přijatelné. : například přijetím společenských výhod soužití nebo mechanismem sublimace (což je uplatnění této pulzní energie ve prospěch práce a umění).
• Tento alternativní způsob generuje část uspokojení, kterou ego (vynucené superegem) poskytuje id. což částečně ukojí tento primitivní instinkt.

Přestože nás připravuje o část našeho uspokojení (což Freud nazývá "neklidem"), společenské soužití je podle Freuda civilizační nebo kulturní dobývání. Vždyť z mezilidských vztahů má jedinec prospěch: učení, náklonnost, výživu, ochranu, umění, dělbu práce atd.

Není tedy možné vnucovat partnerovi sexuální touhy proti jeho vůli, ani není možné na někoho vyvíjet smrtelnou agresi, aniž by agresor byl potrestán.

Chci informace k zápisu do kurzu psychoanalýzy .

Přečtěte si také: Neklid v civilizaci: myšlenky z psychoanalýzy

Nahrazení přirozených řádů

Pracovní stránky Znepokojení z civilizace Freud se nakonec uchýlí k jinému svému dílu: "Totem a tabu" z roku 1921. V něm je popsán přechod od přírody ke kultuře, aby se proměnil psychický život subjektu a jeho mezilidské vztahy. Podle mýtu o "pravěké hordě" (nebo "pravěkém kmeni") existoval patriarchální systém, v němž vládl pouze jeden velký muž.

Mýtus vypráví o všemocném a svévolném otci, který vlastnil všechny ženy. Tento otec se však stával terčem vraždy ze strany vlastních synů. Následně vznikla dohoda, podle níž ho nikdo nenahradí a nezvěční jeho dílo.

Takto se parricida (vražda otce) To by dalo vzniknout společenské organizaci, která by iniciovala vznik civilizace. Nemluvě o tom, že tabu incestu bylo inaugurováno jako první zákon ve společnosti. Podle spisů měl incest protispolečenský charakter.

Vztah mezi Oidipovým komplexem a civilizačními potížemi

Můžeme říci, že rozměr Oidipův komplex v rodinném kontextu nachází v Totem a tabu a v Civilizace a její nespokojenost Proto je v psychoanalýze známá fráze, která říká. superego je dědicem Oidipova komplexu. .

Můžeme se domnívat, že Oidipův komplex, který dítě prožívá zhruba od 5 nebo 6 let, bude "experimentem", který ho naučí internalizovat vnější pravidla, pravidla, která stanovují druzí lidé. Tedy:

• rodina (tj. vztah s otcem a matkou nebo s kýmkoli, kdo tyto funkce přebírá) je první "společností", kterou dítě zažívá;
• zatímco společnost bude rozvinutím nebo zkomplexněním toho, co se dítě začalo učit v rodině.

Koneckonců:

Na adrese rodina :

• o id v chlapci se bude chtít uspokojit matčinou láskou;
• o superego je zastoupen otcem, který chlapcovu touhu zakazuje, a
• o ego Je to "já" dítěte, které bude vyjednávat s ostatními dvěma částmi a trochu se podřídí impulsům id a trochu požadavkům superega.

Freud také navrhuje Oidipův komplex u dívky (láska k otci, rivalita s matkou) a obráceného Oidipa (chlapec s láskou k otci, dívka s láskou k matce).

V životě v společnost :

• o id subjektu bude mít tendenci hledat potěšení prostřednictvím okamžitého uspokojení pudů (jako je sex a agrese);
• o superego jsou internalizované normy (které subjekt přijímá za své nebo za něco, co musí dodržovat) a mají svou nejviditelnější externalizaci v morálce, v zákonech, ve zvycích (např. ve způsobu oblékání), ve škole, v policii, v náboženství, v dělbě práce atd.
• o ego Je to "já" subjektu, které musí, podobně jako u Oidipa, zprostředkovávat mezi id a superegem.

Ego samozřejmě vnímá, i když nevědomě, některá požehnání v návrhu superega, jako např.:

• a společenská dělba práce : ego nebude potřebovat vědět všechno nebo dělat všechno, aby přežilo;
• a uspokojení pudu sebezáchovy : protože nemůže zabít druhého, nemůže ho zabít ani někdo jiný;
• a předvídatelnost : jako když pár může mít sex často, aniž by každý z nich musel "lovit" sex.

Toto superego je internalizováno tak, že subjekt nerozlišuje mezi tím, co je vnější (sociální), a tím, co je vnitřní (psychické). všechno nebo téměř všechno se internalizuje a naturalizuje. .

Například způsob, jakým se subjekt obléká, v jakého boha věří, místo žen, jazyk, kterým mluví (spolu s významy, které slovům přisuzuje) atd. jsou determinovanými fakty společenského života. Subjekt však věří, že tato společenská fakta jsou oprávněnými aspekty, tj. téměř jako by to byla jeho (subjektova) volba. Tato představa je poněkud narcistickou obranou ega, která potřebuje věřit, že jde o "vlastní volbu", aby si ji snáze osvojil. .

Chci informace k zápisu do kurzu psychoanalýzy .

Když ego příliš poslouchá superego a téměř úplně zakazuje touhu (i když je nevědomá): to je to, co podle Freuda vytváří onen civilizační neklid.

Jedním z úkolů terapie od počátku psychoanalytické léčby je snaha nabídnout subjektu-pacientovi identifikaci toho, jaké diktáty, které si subjekt internalizoval od svých rodičů a/nebo společnosti, mu způsobují psychickou bolest (např. úzkosti a úzkosti, které se rozvíjejí ve fobie, mánie, nutkání). Tímto způsobem se subjekt-pacient bude moci posunout směrem k pohodlnějšímu místu ve svém psychickém životě,v němž superego není absolutním vykonavatelem jeho neklidu.

Tíha kultury na lidstvo

V práci Znepokojení z civilizace také pojmenovaný jako Znepokojení z civilizace nebo Nespokojenost s kulturou Je tomu tak proto, že mezi civilizací a požadavky vyvolanými pudem existuje protiklad, neboť jedno rozvrací druhé. Jedinec se tak nakonec vzdává sám sebe a obětuje sebe a svou podstatu.

Proto obvykle rozlišujeme:

• barbarství : nadvláda silnějšího nad slabším a
• civilizace (nebo kultura) : lidská konstrukce kolektivní povahy, která řídí a "tlumí" kontakty mezi jednotlivými psychikami.

Tato oběť však nakonec vyvolá pokračování, jako např.:

Snížení agresivity

Lidstvo má přirozené sklony k agresivitě a dokonce k divokosti. Civilizační normy však brání tomu, aby se těmto pudům věnovalo v jejich čisté podobě. V zájmu bezpečnosti, slušnosti a dokonce etiky chování je třeba tento přirozený pud potlačit a bude potlačen.

Snížení sexuálního života

Každý člověk má sexuální pudy, které se projevují především v jeho vlastní psychice. Vnější svět je však prostoupen pravidly a příkazy, které uvolnění těchto pudů odmítají. Společnost tak potřebuje tyto sexuální pudy skrývat a omezovat jejich pulzní uspokojení, aby neutrpěla represe.

Každý jedinec je přirozeným nepřítelem civilizace

Freud tuto myšlenku založil na Znepokojení z civilizace kvůli našim destruktivním sklonům. Jasně říká, že všichni v sobě neseme vrozené hnutí destrukce, antikultury a protispolečenskosti. Civilizace se tak snaží zbavit jednotlivce svobody a nahradit ji svobodou společenství.

Při práci v Budoucnost iluze Existuje určitá rezignace vůči lidské přirozenosti. Ve zkratce je popsáno, že část lidstva bude vždy asociální z důvodu nemoci nebo přemíry pudů. Válka mezi jedincem a civilizací tak zůstává věčná a neměnná.

Freud v tomto díle pracuje s obrazem konzervatismu, který poskytuje náboženství. Psychoanalytik naznačuje, že základem náboženství je obranný mechanismus proti infantilní bezradnosti, která nás pronásleduje až do dospělosti. Náboženství je podle něj ekvivalentem horlivého otce, který poskytuje ochranu, bezpečí a brání úplnému úpadku.

Behaviorální otěže

Zahájení vzájemných sporů, v Znepokojení z civilizace Freud říká, že tato kontrola existuje proto, abychom mohli žít ve společnosti. Pokud by náboženství zaniklo, vznikl by jiný systém s podobnými vlastnostmi. Jinými slovy, člověk se zároveň chce osvobodit, ale zároveň se brzdí.

Freud jasně říká, že cílem civilizace je vyhnout se utrpení a poskytnout bezpečí, takže potěšení je vytěsněno. Díky tomu, že uspokojení pudů je částečné a epizodické, je šance být šťastný omezená. Štěstí je pro něj konstruováno pojmově subjektivně, závisí na něčem, aby mohlo existovat.

Podle jeho vlastních slov, "Program, jak se stát šťastnými, který nám ukládá princip slasti, nelze uskutečnit; přesto nesmíme - ba ani nemůžeme - rezignovat na snahu přiblížit se jeho uskutečnění tím či oním způsobem." .

Faktory lidského utrpení

V práci provedené v Znepokojení z civilizace Freud poukázal na to, že lidská bytost má určité utrpení, které je jí vlastní. Bez ohledu na to, jaké jsou vaše bolesti, vždy by pramenily ze stejných zdrojů. Ze tří popsaných citujeme:

Tělo

Naše tělo má své vlastní potřeby, které jsou řízeny přirozenými impulsy. Stává se, že na tato volání nedokážeme vždy reagovat a musíme tyto touhy potlačovat. V důsledku toho vznikají fyzické a psychické poruchy nebo nerovnováha.

Vztahy

Vztahy s druhými lidmi jsou pro člověka také kanálem utrpení, protože jedná s druhým člověkem, který má své vlastní zvláštnosti a touhy. Může tedy docházet ke střetům zájmů od nejnižších až po nejvyšší úrovně.

Vnější svět

A konečně, samotná realita, do níž jsme zasazeni, pro nás může být neustálým kanálem utrpení. Stejně jako ve vztahu se naše osobní tendence mohou dostat do rozporu s pravidly vnějšího světa. Přemýšlejte například o tom, co všechno musíte potlačovat, abyste nebyli souzeni a veřejně odsouzeni.

Pocit viny

Ve spisech Znepokojení z civilizace Kvůli napětí mezi Ego a Superego v sobě člověk pěstuje potřebu trestat se. Pocit viny má dvojí původ: strach z vnější autority a také strach z vlastního superega. .

V tom pěstuje, že existuje úzký vztah civilizace s pocitem viny. Aby si civilizace udržela vzájemné propojení lidských bytostí, pěstuje a posiluje v nich pocit viny. Za tímto účelem vytvořila Superego s velkým vlivem, které napomáhá kulturnímu vývoji.

V závěru se autor koupe v pesimistickém tónu a nutí nás ptát se, zda v komunitách existuje patologie. Nejen to, klade si otázku, zda se také nestaly skupinami se zvýšenou neurózou. V závěru autor klade otázku, nakolik rozvoj kultury pomůže ovládnout pud smrti.

Závěrečné úvahy o civilizačním neklidu

Při zkoumání tohoto tématu se můžete zamyslet nad tím, jak najít rovnováhu:

• mezi honbou za štěstím a
• požadavky života ve společnosti.

Některé knihy, filmy a hudba ukazují tento aspekt neduhu, který subjekt vnímá v kontrapunktu s požadavky života ve společnosti.

Můžeme zdůraznit:

• "Bláznovo zlato" (Raul Seixas, 1973): eu-lyrik ukazuje, že i po splnění společenských povinností a dosažení "úspěchu" není stále naplněným člověkem.
• "Matrix" (1999): Film zpochybňuje realitu a neklid v kontrolované společnosti. Co když společenská pravidla slouží pouze k udržení statusu quo a zdání?
• "Zeď" (Pink Floyd, 1979): píseň Rogera Waterse se zabývá malátností a odcizením v moderní společnosti.
• "Černé ovce" (Rita Lee, 1975) a "Bota 36" (Raul Seixas, 1977): tyto písně ukazují postavy, které se snaží vymanit z otcova jha, což je v podstatě oidipovské téma.
• "Truman Show" (1998): film vypovídá o nebezpečí způsobeném sledováním a zkreslováním reality v umělém světě, který obětuje jeden subjekt pro potěšení ostatních.
• "Brave New World (1932) e "1984" (1949), obě knihy Aldouse Huxleyho: líčí dystopické společnosti, v nichž panuje zlá nálada kvůli požadavkům na normy, jimiž se mají občané řídit.

Vzpomínáte si na nějaké další umělecké dílo, které přináší téma neklidu života ve společnosti? Zanechte své náznaky v komentářích níže.

Na adrese Znepokojení z civilizace máme vypracované otázky týkající se lidských směrnic. Freud nás v každém okamžiku nutí zpochybnit systém sociální konstrukce lidstva jako takového. Jde-li opačným směrem, rozkrývá prvky, které nás tlačí do pozic, jež v současnosti zaujímáme.

Částečně se zde projevuje neustálý boj jedince proti kolektivu, takže se jeden snaží ovládnout druhého. Obecně však dochází k ovládání přirozených kořenů, které patří ke každému člověku. Potlačování by mělo za následek problémy v naší mysli, chování a společenskosti.

Tento článek napsal Paulo Vieira, manažer obsahu Výcvikového kurzu psychoanalýzy, 100% online. Psychoanalýza, která se ukazuje jako nástroj osvícení, vám může pomoci získat odpovědi na vaše osobní tendence a pochybnosti, které hledáte. Můžete si být jisti, že budete mít vynikající prvky k pochopení těchto myšlenek přítomných v Znepokojení z civilizace .