Erik H. Erikson (1902-1994) byl psychoanalytik, autor významných myšlenek o vývoji osobnosti, krizích identity a vývoji v průběhu životního cyklu.

Erikson a vývoj osobnosti

Erikson se narodil v Dánsku, byl židovského původu a svého biologického otce neznal. Starala se o něj dánská matka a adoptivní otec německého původu. Žil v Německu a v době vypuknutí světových válek uprchl do Spojených států.

Původně se věnoval umělecké dráze, ale později se vlivem Anny Freudové začal věnovat psychoanalýze. Různé krize, které Erik Erikson během svého života zažil, v něm vyvolaly velké úvahy o konstrukci osobnosti.

Proto Erikson vypracoval svou Teorii vývoje osobnosti, která je široce zkoumána v různých oblastech vědění a bude shrnuta v tomto textu.

Definice osobnosti

Podle Oxfordského jazykového slovníku znamená slovo Personality v oblasti psychologie "soubor psychických aspektů, které jako celek odlišují člověka, zejména těch, které přímo souvisejí se sociálními hodnotami".

Osobnostní rysy, které určují, kým jsme, jsou dány:

• Biologické faktory: dědičnost zděděná po rodičích prostřednictvím genetiky.
• Kontextové faktory: zkušenosti získané v interakci se sociálním prostředím.

Podle Eriksona osobnost souvisí s: - pocitem jedinečnosti, odlišnosti od ostatních; - vnímáním sebe sama a světa.

Psychosociální krize

Podle Eriksona se osobnost vyvíjí zdravým způsobem prostřednictvím fyziologického růstu, duševního zrání a zvýšené sociální odpovědnosti. Celý tento proces nazývá "psychosociálním vývojem". Vývoj osobnosti však neprobíhá u každého stejně.

Podle Eriksona procházíme "krizemi", což jsou vnitřní a vnější konflikty, které zažíváme v obdobích velkých změn, jimž čelíme v každé vývojové fázi. zdravý vývoj naší osobnosti je tedy pro tohoto psychoanalytika spojen s dobrým či špatným řešením krizových momentů.

Epigenetický princip a vývoj osobnosti

Psychosociální vývoj probíhá ve sledu několika fází, v nichž se zdokonalují naše motorické, smyslové, kognitivní a sociální dovednosti, abychom se lépe vyrovnali s okolním světem. Každá fáze, kterou prožíváme, od dětství až po stáří, zlepšuje charakteristiky naší osobnosti.

Druhé stadium je složitější než první, třetí závisí na fungování druhého a tak dále... Tento postup vývoje ve složitějších stadiích nazval Erikson "epigenetickým principem".

Stupně vývoje osobnosti podle Erika Eriksona Víme-li tedy, že osobnost prochází stále složitějšími krizemi a postupuje jednotlivými vývojovými stádii, podívejme se nyní na hlavní rysy, které naše osobnost získává prostřednictvím psychoanalytické teorie Erika Eriksona:

Důvěra vs. nedůvěra a vývoj osobnosti

V první fázi, která trvá od narození do jednoho roku věku, je dítě zcela závislé na pečující osobě, potřebuje ji krmit, čistit a cítit se bezpečně.

Osobnost se učí schopnosti důvěřovat lidem, pokud je o ni dobře postaráno, nebo jim nedůvěřovat, pokud nevěří, že jí svět nemůže poskytnout to, co potřebuje. Základní silou, kterou osobnost získává, je naděje, že svět je dobrý.

Autonomie vs. stud a pochybnosti

Ve druhé fázi, mezi 1. a 3. rokem, začíná dítě zkoumat prostředí, uchopuje a uvolňuje předměty kolem sebe, zadržuje nebo vylučuje stolici a moč, ale je stále zcela závislé na dospělém. Osobnost je schopna mít Autonomii, ale někdy může pociťovat Stud nebo Pochybnosti za to, že něco dělá špatně, a trpět represemi. Základní silou, kterou osobnost získává, je Vůle něco mít nebo dělat.

Iniciativa vs. vina

Ve třetí fázi, mezi 3. a 5. rokem, dítě získává nové kognitivní a motorické dovednosti, je o něco nezávislejší na rodičích než v předchozí fázi a používá je jako vzor pro vhodné či nevhodné chování (např. dívka, která se chce podobat matce, nebo chlapec, který se chce podobat otci).

Chci informace k zápisu do kurzu psychoanalýzy .

Čtěte také: Průvodce štěstím: co dělat a jakých chyb se vyvarovat

Osobnost rozvíjí větší iniciativu ke zkoumání světa a cítí Vinu, když je potlačována nebo se chová nevhodně, ale někdy může cítit Stud nebo Pochybnosti, že dělá něco špatně, a trpí odplatou. Základní silou, kterou osobnost získává, je Cíl dosáhnout cíle.

Průmysl vs. podřízenost a rozvoj osobnosti

Ve čtvrté fázi, mezi 6-11 lety, dítě nastupuje do školy a učí se novým dovednostem a znalostem jako prostředku k tomu, aby bylo chváleno, rádo se chlubí svými výtvory a úspěchy, má také první přátelství se stejně starými dětmi. Osobnost rozvíjí schopnost Průmyslu nebo být uznávána za svou produktivitu.

Když není podporována v úspěchu nebo není lidmi uznávána, rozvíjí se u ní pocit méněcennosti vůči ostatním. Základní silou, kterou osobnost získává, je Kompetence, úspěšně využívá své schopnosti a cítí se užitečná.

Identita versus zmatek v rolích; V páté fázi, mezi 12. a 18. rokem, dospívající vstupuje do puberty a prochází velkými změnami svého těla a hormonů, čímž začíná získávat tělo dospělého. Snaží se utvářet svou identitu, mít pocit, kdo je, jaké je jeho místo a kým se chce stát - za tímto účelem se sdružuje do sociálních skupin, vylučuje ostatní a vytváří si silné ideály. Osobnost upevňuje svou Identitu nebo prožívá vážný Zmatek rolí, tzv. krizi identity v období dospívání. Základní silou, kterou osobnost získává, je věrnost svým názorům, myšlenkám a svému "já".

Intimita vs. izolace a vývoj osobnosti

V šesté fázi, mezi 18-35 lety, žije dospělý člověk nezávislejší fázi, věnuje se produktivní práci a navazuje intimní milostné nebo přátelské vztahy.

Osobnost poznává hranice intimity, nebo pokud takové chvíle nemůže zažít, zažívá pocit izolace od produktivních sociálních, sexuálních nebo přátelských vazeb.

Základní silou, kterou osobnost získává, je Láska, kterou rozvíjí ke svým partnerům, rodině a práci, k níž má závazek.

Generativita vs. stagnace

V sedmém stádiu, mezi 35-55 lety, je dospělý člověk zralejší a připraven pečovat o další generace tím, že se stane mentorem a vychovatelem dětí, přijme roli rodiče nebo se zapojí do společenských institucí v oblasti obchodu, vlády nebo akademické sféry.

Osobnost rozvíjí Generativitu, tj. starost o budoucí generace, nebo se cítí Stagnující, protože nedává průchod svému učení, které by mohlo být předáno novým generacím. Základní silou, kterou osobnost získává, je Péče o sebe a o druhé.

Integrita vs. zoufalství

V osmé fázi osobnosti, od 55 let věku, stáří vyvolává hluboké hodnocení toho, co bylo v životě vykonáno, a přináší pocit uspokojení nebo zklamání.

Osobnost prožívá pocit celistvosti, naplnění z toho, co dosud prožila, nebo zoufalství z toho, že ještě nedokončila svůj životní projekt.

Základní silou, kterou osobnost získává, je Moudrost vyrovnat se s existencí jako celkem, s jejími úspěchy i neúspěchy.

Chci informace k zápisu do kurzu psychoanalýzy .

Závěry o rozvoji osobnosti

Dospěli jsme k závěru, že teorie Erika Eriksona představuje myšlenky pro analýzu osobností: - sebevědomých nebo extrémně nedůvěřivých, - samostatnějších nebo pochybovačných, - které mají větší iniciativu nebo se neustále cítí provinile, - které jsou produktivní a snadno plní své úkoly nebo se cítí méněcenné ve srovnání s ostatními, - které mají ustálenou identitu nebo zažívají krize identity, kterékteří mohou navázat důvěrný vztah, nebo se raději izolují, - kteří se starají o druhé, nebo jsou ochromeni časem, - kteří se radují z dosažených výsledků, nebo si zoufají nad blížící se smrtí.

Z relevantní teorie vývoje osobnosti Erika Eriksona je tedy možné se v celém textu zamyslet nad krizemi, které jsme u sebe i u druhých dobře či špatně vyřešili, nebo se dozvědět o příčině toho či onoho osobnostního rysu.

Indikace pro čtení

1) Erikson. "Osm věků člověka", kapitola 7 knihy Dětství a společnost (souhrnný text jeho teorie).

2) Shultz & Schultz. "Erik Erikson: Teorie identity", kapitola 6 knihy Teorie osobnosti (úvod do Eriksonovy teorie).

Tento článek napsal Raphael Aguiar. Teresópolis/RJ, kontakt: [email protected] - Absolvent psychoanalýzy (IBPC), postgraduálního studia psychologie vývoje a učení (PUC-RS) a ergoterapeut (UFRJ). Klinická praxe v oblasti duševního zdraví v dětství a dospívání.